Vítěz Ocenění publikace v časopise s nejvyšším impact factorem za rok 2017 v kategorii interní obory
Doc. MUDr. Petr Szturz, Ph.D.
Komentář ke článku Szturz P, et al. How Standard Is Second-Line Cetuximab in Recurrent or Metastatic Head and Neck Cancer in 2017? J Clin Oncol. 2017 Jul 10;35(20):2229–2231.
Dlaždicobuněčné nádory hlavy a krku patří mezi časté onkologické diagnózy. Celosvětově je každým rokem diagnostikováno více než 600 tis. nových případů. V patogenezi onemocnění jsou rozeznávány tři hlavní rizikové faktory, konzumace alkoholu, kouření cigaret a infekce lidským papilomavirem (human papillomavirus, HPV), která je spojována s nádory v oblasti orofaryngu. Během posledních třech dekád došlo v ekonomicky vyspělých zemích ke znatelnému nárůstu počtu HPV-pozitivních karcinomů orofaryngu, který postihuje typicky mladší pacienty, zejména muže. Tato skupina onemocnění je nyní již vnímána jako samostatná klinická jednotka s odlišnou patogenezí a výrazně lepší prognózou než mají HPV negativní nádory orofaryngu, ale i ostatní podskupiny nádorů hlavy a krku postihující dutinu ústní, hrtan či hypofarynx.
Jednou z nejpalčivějších otázek současné klinické onkologie je nalezení spolehlivých prediktivních ukazatelů, které podávají informaci o tom, zda je daná léčba u pacientů účinná. Prediktivní faktory tak mají zcela zásadní význam nejen pro samotné pacienty, neboť významně zvyšují pravděpodobnost léčebného úspěchu, ale i pro systém zdravotní péče.
Možnost využít HPV jako prediktivní faktor bylo tématem našeho článku publikovaného v časopisu Journal of Clinical Oncology (Szturz P, et al. J Clin Oncol 2017;35:2229-2231). Práce se zabývá skupinou rekurentních a/nebo metastatických karcinomů hlavy a krku léčených v druhé linii preparáty cílenými proti receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), jako je např. cetuximab. Na základě retrospektivní analýzy čtyř studií fáze II-III jsme zjistili, že léčebné odpovědi byly zaznamenány téměř výhradně u pacientů s HPV-negativními tumory, nikoli však u HPV-pozitivních případů. Toto zjištění má význam zejména v souvislosti s tím, že léčba cetuximabem v druhé linii u rekurentních a/nebo metastatických nádorů hlavy a krku je v některých zemích, včetně Spojených států, schválena, a to bez ohledu na HPV status. Výsledky naší práce, které bude nutné ještě ověřit v samostatné klinické studii, tak do budoucna přispívají ke zkvalitnění péče o onkologické pacienty a zefektivnění alokace zdrojů ve zdravotnictví, neboť pomáhají určit pacienty, pro které je výše uvedená protinádorová léčba skutečně přínosná.
Vítěz Ocenění publikace v časopise s nejvyšším impact factorem za rok 2017 v kategorii teoretické obory
MUDr. Mgr. Vít Hubka, Ph.D.
Komentář ke článku Phylogeny of xerophilic aspergilli (subgenus Aspergillus) and taxonomic revision of section Restricti. Studies in Mycology 88: 161–236.
Xerofilní zástupci rodu Aspergillus jsou mikroskopické houby, které osídlují prostředí s nedostatkem vody (substráty s nízkou vodní aktivitou), a mají nezanedbatelný ekonomický význam. Tyto houby působí významné škody na uskladněných potravinách a krmivu, ničí umělecká díla (zejména obrazy), knihy, archivní materiály, herbářové položky, textilie, optické přístroje, participují na problémech s kvalitou ovzduší v budovách (sick building syndrom, alergické reakce) a zahrnují též některé původce oportunních infekcí člověka. Recentní studie ukázaly, že zejména zástupci sekce Restricti jsou téměř celosvětově nejběžnějšími houbami přítomnými v prachu v domácnostech, přestože se jedná o velmi málo známé organismy, které bývají často přehlíženy kvůli specifickým nárokům na jejich kultivaci. Podobně i fylogeneze a taxonomie těchto mikroorganismů zaostávala za ostatními ekonomicky významnými houbami. Tato studie si tedy dávala za cíl podat ucelený obraz o ekologii a fylogenezi této skupiny, a revidovat druhový koncept těchto organismů. Řada důležitých vlastností jako substrátová specifita, produkce mykotoxinů, či patogenní potenciál je u hub vázána na úroveň druhu, a proto má taxonomie nepostradatelný význam pro pochopení biologie těchto organismů.
Na studii se podílelo celkem 16 autorů z devíti zemí, kteří spolupracovali na dílčích analýzách a shromáždili několik stovek izolátů ze čtyř kontinentů a také vzorky prachu z domácností pro environmentální sekvenování. Práce ukázala, že fylogeneze rozděluje xerofilní druhy Aspergillus do dvou hlavních podskupin, které se liší především reprodukční strategií a produkcí sekundárních metabolitů, včetně mykotoxinů. K nalezení druhových hranic byly použity jak tradiční taxonomické metody (klasická fylogeneze založená na DNA datech, analýza fenotypu a fyziologie), tak i moderní fylogenetické metody založené na modelu mnohodruhové koalescence. Inovativním přístupem bylo i zkoumání růstu hub v teplotně-osmotickém gradientu, což u těchto morfologicky chudých organismů odhalilo druhově specifické růstové nároky. Pomocí tohoto polyfázického přístupu se podařilo v sekci Restricti potvrdit platnost 7 existujících druhů a popsat celkem 14 nových druhů Aspergillus. Bylo objasněno, které druhy jsou významné z hlediska potravinářství, znehodnocování uměleckých děl, výskytu v prachu (alergenní potenciál) a klinickém materiálu. U několika druhů byla nově prokázána produkce mykotoxinů. Studie environmentálních vzorků z domácností ukázala, že výskyt některých druhů je geograficky omezený, kdežto jiné jsou kosmopolitní. A stejná metoda také odhalila přítomnost několika zatím nepopsaných linií, které dosud nebyly kultivovány a taxonomicky popsány.
Studie tedy přinesla nový a ucelený pohled na biologii a taxonomii této neprávem opomíjené skupiny mikroskopických hub a nastavila nový standard pro taxonomicku práci s xerofilními houbami. Většina dat a analýz byla součástí diplomové práce Mgr. Františka Sklenáře z Přírodovědecké Fakulty UK (školitel Vít Hubka).